Jdi na obsah Jdi na menu
 


                                            Střední Amerika   El  Salvador

 

 

El Salvador, země kterou běžný Evropan  - natož Čech – hned tak nenavštíví.Nejmenší, ale nejhustší osídlený stát v celé střední Americe.Je jako menší Morava a jedinou zemí ze středoamerických států, který nemá kontakt s Atlantikem.Je zde více než pětadvacet vulkánů.

Nejdelší řeka Rio Lempa měří 300 kilometrů.Hlavním přístavem je Acajutla a největší jezero se jmenuje Lago de Illopango.2 730 metrů měří Cerro El Pital a je nevyšší horou.

Nejvyžším vulkánem je De Santa Ana s 2 365 metry.Hlavní město San Salvador má 2 224 000 obyvatel.Nemají tady metro ani tramvaje.Časový posun je -7 hodin, oproti nám.

Je to tropický svět, kde se pěstují sopky, roste káva, čaj, kakao,mango, kešu, ananas, banány, pomeranče, a spousta dalšího tropického ovoce.Země, kde mají sedmnáct druhů kolibříků, pětadvacet druhů manga.Orchideje, nebo strelície, tady rostou jako plevel.A kam půjdete, tam zakopnete o mayské památky.

 

Jak to všechno začalo:

Je krátce po poledni 4.března 2008 a na ruzyňském letišti nás právě „spolkl“ gate číslo 7.

Letadlo Airbus A310-300 se vzneslo téměř s dvoustovkou pasažérů a zamířilo směr střední Amerika.

Let byl klidný a v celku pohodlný.Po jedenácti hodinách dosedáme na letiště La Romana v Dominikánské republice.Něco přes hodinu se producírujeme po letadle a čekáme na dotankování a výměnu posádky.

V El Salvadoru na letišti Compala SAL, jsme přesně v půl desáté večer místního času.

Zemička na druhém konci světa nás vítá, jak se na místní poměry sluší a patří.Pravá tropická „prádelna“ s třicetistupňovým  přídělem.

Odbavení jde rychle a po dvouhodinové jízdě autobusem jsme na místě.Hotel Royal Dekameron Salinitas, je umístěn přímo u břehu Tichého oceánu – největšího na světě.

I přes pozdní příjezd dostáváme najíst, napít, kolik sneseme a také obálku, kde je klíč a spoustu letáčků.Vše v češtině.

O zavazadla se nám už postarali na letišti a dopravili nám je až na pokoje.

V půl druhé ráno usínám s nadějí, že až se ráno probudím uvidím z balkónu Pacifik.

Ráno je tady.Moc jsem toho nenaspal.Jdu k velikému oknu a k balkónovým posuvným dveřím, netrpělivě odhrnuji těžký závěs.

Nádhera.Nestačím se vynadívat na tu úžasnou zahradu plnou palem, pestrobarevných keřů a hlavně oceán.

Tichý oceán mám pár metrů přímo před sebou – úžasné.

Na odpoledním sezení se dozvídáme nezbytné informace a máme možnost  zakoupit si  některý z lákavých zájezdů.Všech čtyřiadvacet nabídek dostáváme malou brožůrku, kde je od odjezdu z hotelu až po příjezd vše popsané v češtině.

Dozvídám se, že třídenní zájezd do guatemalské Antiguy a honduraského Copánu, je beznadějně vyprodán!

Bác a první rána je tady.Špatná nálada a beznaděje netrvala naštěstí dlouho a ke třem výletům o kterých si řekneme později, jsem si zakoupil i dva jednodenní výlety do zmíněných míst, jenže s kanadskými turisty.

 

První výlet :     SOPKY  A  JEZERO  COATEPEQUE

 

Je 6. března a na výlet jsem si musel přivstat, protože odjezd na sopku San Salvador a jezero Coatepeque je už v osm hodin.

Všichni jsou přesní.S řidičem, průvodcem a nezbytným „policajtem“ je nás čtrnáct.Jedeme směrem k hlavnímu městu San Salvador, podél pobřeží Pacifiku.Na divokých vlnách oceánu se prohánějí surfaři.Vozí se na vlnách a je to parádní podívaná, ale i přes tento pohled mě napadá – jsou to šílenci.

Jenže, když se to umí , jóó, tak je to paráda.

Zastavujeme v městečku La Liberta, kde máme poprvé možnost vidět ovocný a rybí trh a také místní market.Ten je našlapaný zbožím.Je čistý a vkusný.Na tržištích už je to horší.

Procházíme úzkou uličkou, kde domorodci prodávají ovoce, které je už „zralé“ do kontejneru, ale místní jej vesele skupují.Je to jedno veliké smetiště.

V pozadí vidíme téměř dvou set metrové molo, které slouží jako tržnice ryb.Na konci je jeřáb, který vytahuje z hladiny oceánu rybářské lodičky i s úlovkem.

Po dosednutí na molo lodičku obklopí prodejci a začíná tvrdý boj o každou ulovenou rybu.Koupit si tady můžete rubu červenou, žlutou, živou, mrtvou, malou i velikou.

K dostání jsou i želví vajíčka.

Pro zdejší lidi jsme pořádnou atrakcí, přirovnal bych to, tak jako u nás, když jde pohromadě čtrnáct černochů.

Turistika je tady v plenkách a od domorodců se když už ničím, tak stoprocentně lišíme výškou.Jejich výškový průměr odhaduji na sto šedesát centimetrů  a to jsem hodně rozdavačný.Všichni jsou ale milí, rádi se fotí a mávají nám do kamer.

Naše cesta vede do hlavního města, které jen projíždíme a náš průvodce, kterým je Moravák, ano je z Nového Jičína a v Salvadoru se oženil a žije tady už tři roky, nás upozorňuje, na obrovské rozdíly života místních obyvatel.

Díky tomu, že jedeme malým autobusem dostáváme se skoro až k vrcholu kráteru El boquerón.Hned na počátku krátkého výstupu nám místí ženy nabízí obrovské maliny.Cena je pouhopouhý dolar.Když nekoupíte a máte přesto na ně chuť, můžete si je cestou okolo chodníčku nasbírat sami, roste jich tady dostatek.Po ujití ani ne půl kilometru jsme na vrcholu kráteru, ve výšce 1 800 metrů.

Erupce sopky se datují od roku 1671 a poslední exploze zde byla v roce 1917, po které přišlo ničivé zemětřesení, které skoro kompletně zničilo hlavní město.

„Tlama“, jak se tady říká kráteru, je hluboká 280 metrů a má průměr 1 500 metrů.Místní lidé, přišli na to, že v kráteru se dobře daří špenátu a začali ho tam pěstovat.Horší už, jak dostat úrodu nahoru.

Salvadorci si poradili a špenát sbírají do síťových ošatek, které napěchované o váze až padesát kilo nosí – ženy na hlavě a muži na zádech po uzounkých pěšinkách.

Cestou na vrchol kráteru i zpět nám zpříjemňovali děti.Trhaly kytky, kterými obdarovávaly nejen ženy, a byly vděčné za každou drobnost, kterou od nás dostaly.

Odpoledne jsme se vydali k jezeru Coatepeque, které je považováno za jedno z deseti  nejpěknějších jezer na světě.

Proťali jsme slavnou panamerickou čtyřproudovou dálnici a jeli podél nejdelšího lávového pole, které je dlouhé 62 kilometrů.

Všude kolem je vidět menší větší kopce podobné hoře Říp u nás.

Jsou to pozůstatky Mayů, které čekají na „peníze“, aby mohly být prozkoumány.

 

Pokračování

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA