Jdi na obsah Jdi na menu
 


                                        JEZERO  COATEPEQUE    - Pahorek hadů

 

 

Jsme na místě.Před námi se rozprostírá jezero, které se řadí mezi deset nejkrásnějších jezer na světě.Tato přírodní nádhera vznikla propadem sopečného popela dvou kuželů sopek a v jazyku Náhuat  mu říkají Pahorek hadů.Opravdový skvost místní krajiny.

Největší hloubka je zde 115metrů, celková plocha 26 kilometrů čtverečních a uprostřed je ostrůvek jménem Teopan.

Příroda tady „napustila“ vodu jako do vany a je jí zde stále stejně.Díky podzemním pramenům jí neubude, ale ani také nebude více.

Tam někde dolů vidíme honosné sídla, nejbohatší salvadorské vrstvy, která zde jezdí trávi víkendy.

Plavky jsou nám k ničemu, jsme hodně vysoko, tak alespoň fotím, abych si tu krásu „odvezl“ domů a mohl si jí stále připomínat.

Den pomalu končí, sedíme v baru a popíjíme Margaritu.“Žhavá koule“ se jde koupat, tam hodně daleko se potápí do oceánu.Do patnácti minut bude naprostá tma.Nám to ale nevadí, protože tady, je zábava až do druhé hodiny ranní.

 

 

                      Výlet do honduraského COPÁNU

 

Je to šílené, ale je to tak.Vstávat musím už v pět ráno, abych stihl snídani a brzký odjezd do vznešeného mayského města Copán, které je v Hondurasu.

Tentokráte nás jede podstatně více a proto nám dali dva policajty – turistické ochranky.

Venku lije jako z konve, ale po dvaceti minutách  na rozednívající se obloze vykukuje sluníčko.Jedeme na sever Salvadoru, přes město Sonsonate, Santa Ana – které je druhým největším městem v zemi a dále přes Metapán na hraniční přechod Entonera – San Cristobal.

K našem údivu nevjíždíme do Hondurasu, ale Guatemaly.Neznámí místních poměrů, hledíme do mapy a pak nám zapálí.Do Hondurasu – původní banánové republiky, která byla symbolem korupce se sice dá dostat i jiným hraničním přechodem, jenže cesta vede přes úzké horské pohoří a často bývá „ucpaná“.

Na hranicích řadu věcí nechápeme, ale odbavení bylo rychlé.Hned po překročení hranic poznáte změnu, všude okolo silnic je čisto i městečka jsou nějak jiná.Po dvou hodinách jsme na hranicích s Hondurasem.Ven z autobusu nemusíme a tak pozorujeme, jak asi desítka chlapíku mění peníze na jakoukoli měnu si vzpomenete.Štusy bankovek mají omotanou gumičkou a mají je po všech kapsách.Policajti v poklidu přihlíží a  je jim to šumafuk.

 

A jsme v Hondurasu, druhé největší zemi střední Ameriky.Copán je v této krajině druhým nejnavštěvovanějším místem, hned po Karibských ostrovech.Památky zde byly obnoveny s podporou místní vlády a díky ní získalo město svůj věhlas.Je to okouzlující městečko se strmými dlážděnými uličkami a domečky s červenými střechami.Místní náměstí Partie Central, lemují banky, úřady, nádherný kostel v barokním stylu a též Museo de Argueologia.

Jen kilometr od města stojí copánské rujiny.

Navštěvujeme zdejší park, kde nás  u vchodu  vítají nádherně vybarvení papouškové Ara arakanga (macao).Vypasená, téměř třičtvrtě metrová délka papouška je zbarvená červenožlutomodrým peřím a aby vypadali ještě honosněji, tak mají veliký zobák.

Dozvídáme se, že zdejší osídlení sahá do let okolo 1 200 př.n.l., ale jeho největší sláva se datuje do pátého století n.l., kdy hlavou královské dynastie byl tajemný král a šaman Mah K´ ina Yax K´uk´ Mo – tj. Strašné, že?Tady všichni v té době měli úžasná těžko vyslovitelná a podivuhodná jména.Třeba – Král Rozcuchaná hlava, Kouřová mušle, Leknínový Jaguár a třináctý král v řadě byl Osmnáct králík, to prosím  stručně v překladu, protože ten Osmnáct králík se jmenoval Uaxaaclahun Ubak Káwí. 

Největší pýchou zdejšího obrovitého areálu je tzv. Schodiště hieroglyfů, které vedlo do chrámu na vrchol kopce.Celá tato nádhera je chráněna proti povětrnostním vlivům igelitovou plachtou, která je přes schodiště vypnutá tlustými lany, takže vyfotit si ho z jakéhokoli místa celé není možné.Copánští vládcové chodí brzy spát.Areál se zavírá v pět hodin.Máme tedy ještě dostatek času šlapat nahoru a pak zase nazpět po strmých schodech, kde sem tam vlivem počasí nějaký ten kámen vypadl.

Nádhernou prohlídku končíme u mohutných klecí, kam se na noc zavírají pestrobarevní papouškové.

Je čas k obědu.V místní hospůdce si někdo pochutnává na kuřátku, či skvělým hovězím.Já jsem dal přednost darům moře a kvalitnímu pivu.Čas který jsme měli do odjezdu jsem vyplnil návštěvou tržnice, náměstíčka a procházce úzkými uličkami.

Loučíme se z městem Copán, které se kdysi jmenovalo Santa Rosa de Copán, ale to bylo dávno.My jsme zde viděli řadu nádherných památek a jsme rádi, že ničivý hurikán Mitch v roce 1998, který byl označen nejvyšší kategorií 5 zanechal pyramidy v takovém stavu jakém stojí dodnes.

Západ slunce dnes neuvidím.Zpáteční cesta zabere více jak tři hodiny jízdy, hlásá průvodce a dodává, že na hranicích se můžeme dosti dlouho zdržet.Naštěstí neměl pravdu Po osmé jsme „doma“ a máme dostatek času na přípravu, abychom stihli večerní program.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA